79
1 Při silou vytrhujících,
2 při čile prohánějících,
3 při plavně se nesoucích,
4 při usilovně se předbíhajících,
5 při rozkazy uspořádávajících!
6 V den, kdy rozezní se znějící
7 a přijde po ní následující,
8 v ten den se všechna srdce rozbuší
9 a zraky jejich se hanbou zkruší!
10 Říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní,
11 až staneme se kostmi zpráchnivělými?"
12 A připojí: "To věru návrat byl by záhubný!"
13 A ozve se jen zvuk jediný,
14 a hle, octnou se bdící na zemi!
15 Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,
16 když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:
17 "K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,
18 a rci mu: "Což se nepatří, aby ses očistil
19 a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?"
20 A znamení největší mu ukázal,
21 však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,
22 pak zády se otočil a pryč pospíšil
23 a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:
24 "Já vaším pánem jsem nejvyšším!"
25 A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,
26 a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!
27 Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,
28 v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,
29 temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal
30 a zemi posléze rozprostřel,
31 a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil
32 a také hory tam zakotvil,
33 aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.
34 A až nadejde ten převrat nesmírný
35 v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,
36 tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.
37 Ti, kdož vzpurní byli
38 a život pozemský si oblíbili,
39 těm věru peklo za útulek připravili.
40 Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,
41 ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.
42 Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;
43 proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?
44 Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!
45 Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.
46 A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.